Eurozámek a do něj pasující Euroklíč je projekt, který má své příznivce i odpůrce. Jedni v něm vidí praktický a smysluplný nápad, druzí zpochybňují jeho efektivnost, další mluví o ryžování peněz pro autory a distributory. Euroklíč se zabydlel především v německy hovořících zemích Evropy. U nás se ho již řadu let snaží prosadit a popularizovat občanské sdružení Národní rada osob se zdravotním postižením ČR.
Výsledky tohoto snažení jsou různé kraj od kraje. Každopádně o dveře s Eurozámky ve veřejném prostoru u nás rozhodně nezakopáváte. Nejlépe osazen je Středočeský kraj, který se může pochlubit dvě stě jedním Eurozámkem. Nejhůř si vede Liberecký kraj, který jako jediný nedisponuje žádnými dveřmi na Euroklíč. Ovšem kromě Plzně a Prahy by vám i všude jinde k počtům stačilo deset prstů. Hlavní město drží pomyslnou třetí příčku s počtem čtyřicet, tedy na metropoli také nic moc. Přesný seznam všech míst napříč kraji najdete na adrese www.euroklic.cz. Najdete mezi nimi školy, úřady, čerpací stanice, nádraží i obchodní centra, systém však žádný.
Celkový počet tří set Eurozámků na našem území je zanedbatelný. V domově tohoto projektu, v Německu, odemknete téměř šedesát pět tisíc zámků. Mnohem lépe jsou na tom i země srovnatelně velké jako Česká republika. Švýcarsko například uvádí počet dvanáct a půl tisíce, Rakousko jedenáct tisíc. Obdobně jako my jsou na tom Rumuni a Bulhaři. Ostatní postkomunistické státy Evropy o Eurozámcích teprve uvažují.
Myšlenka jednotného zámku a klíče pro zařízení sloužící lidem s postižením pochází od technika Martin Dederichse. „Jednou v noci jsem zastavil u čerpací stanice a po chvíli si všiml starší dámy na invalidním vozíku. Vypadala bezradně. Opakovaně se snažila otevřít toaletu pro vozíčkáře, ale ta byla nedobytně uzamčená. Se zoufalým výrazem vzhlížela směrem k obleženému pokladnímu pultu a snažila se upoutat pozornost. Bezvýsledně. Až po několika nekonečných minutách se dočkala pozornosti. Na otázku, zda potřebuje klíč od toalety, však krátce a s trpkým úsměvem odpověděla, že už ne. Prožitou noční scénu jsem pojal jako osobní výzvu, abych pomohl lidem se zdravotním postižením. Tu noc se v mé hlavě zrodila myšlenka Euroklíče.“
V roce 1986 pak německé ředitelství dálnic nahlas vyslovilo potřebu ujednotit přístupy na speciální toalety, které bylo nutné zamykat. Idea je tedy jednoduchá. Lidé s postižením budou mít u sebe klíč, kterým všude otevřou zámky chránící speciální vybavení pro ně. Nemusí se jednat jen o WC, ale třeba o výtahy, bezbariérové vchody atd. Jelikož však instalace Eurozámku záleží na libovůli majitele či provozovatele, nemáte žádnou garanci využitelnosti universálního klíče. Dopředu musíte prostudovat seznam míst, kde vám takový klíč k něčemu bude.
V ČR si ho zatím pořídilo čtyři tisíce dvě stě lidí. Patřím mezi ně, dostal jsem ho před několika lety jako dárek od ředitele Českých drah. Byl jsem totiž coby novinář na vozíku pozván ke slavnostnímu otevírání toalet s Eurozámkem na nádraží ve středočeských Strančicích. Na našem území jsem ho využil dvakrát v životě, ve Strančicích a náhodou v restauraci v podhradí Kokořína. Mimochodem na internetovém seznamu osazených míst jsem toto místo zpětně nenašel. Výrazně užitečnější je Euroklíč na cestách po Německu či Rakousku, kde skutečně funguje na většině benzínek. Odpadá tedy dotazování u obsluhy a její udivené pohledy, když se vracíte po neobvykle delší chvíli. Vozíčkářům některé věci holt trvají déle.
Občanské sdružení Národní rada osob se zdravotním postižením ČR je výhradním distributorem „Euroklíčů“ pro osoby se sníženou schopností pohybu a „Eurozámků“ pro provozovatele veřejně přístupných budov v rámci celé České republiky. Pokud není distribuce klíčů zdarma v rámci přiděleného projektu, zájemci si je mohou pořídit za 360 Kč. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR také odkazuje na firmu Helo, s. r. o., která podle svého ceníku prodává Eurozámky za ceny pohybující se průměrně kolem čtyř a půl tisíce korun. Záleží na typu. Přidělené peníze v rámci různých regionálních projektů hradí náklady provozovatelů na instalaci. Jinak by jejich motivace byla vskutku minimální. Zisk z prodeje však bezpochyby plyne zmíněné firmě.
Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása říká: „V současnosti realizujeme dva velké projekty, a to ve Středočeském kraji a ve statutárním městě Plzni. Současně jsme obdrželi jeden milion korun na realizaci projektu v Plzeňském kraji. Po ukončení těchto projektů přibližně v dubnu 2012 bude rozdáno mezi občany ČR až dvacet pět tisíc Euroklíčů. Pokud vše dobře dopadne, tak další Eurozámky bychom měli instalovat v Jihomoravském kraji a městě Brně, pravděpodobně na počátku příštího roku. V současné době máme také podanou žádost na Magistrát hl. m. Prahy a zdá se, že obdržíme malý grant na zahájení projektu v hlavním městě. Jednalo by se o instalaci asi 30 zámků a distribuci několika stovek klíčů. Lze říci, že Euroklíč se již rozbíhá ve více krajích a je otázkou času, kdy u nás bude možné prohlásit tento projekt za úspěšný.“
Pokud se slova Václava Krásy podaří naplnit, vyšvihneme se na přední příčky v počtu držitelů klíčů. O počtu plánovaných zámků už tolik řeč nebyla, což je určitě důležitější faktor. Protože k čemu jsou klíče, když by jimi nebylo, co otvírat? Například zmiňovaný jeden milion korun by v Plzeňském kraji stačil na přibližně dvě stě dvacet Eurozámků. Klíče nepočítaje. Tím by se počet míst v celé zemi takřka zdvojnásobil.
Stojí vynaložené prostředky za výsledný efekt? Pro někoho možná kacířská myšlenka. Každopádně za současného stavu věcí je v České republice Euroklíč a tím více Eurozámek spíše raritou, kterou můžete ukazovat přátelům. Pokud tedy víte, kde ukazovat.