Pohled na přírodu z vyvýšeného místa přináší potěšení snad každému člověku. Vozíčkáři to ale nemají například s návštěvami rozhleden jednoduché. Jak si v tomto případě poradit?
České republice je v současnosti okolo tří stovek rozhleden. V Čechách a na Moravě je krajina malebná i proměnlivá, z rozhleden je na co se dívat. Jenže spojení vozíčkář + rozhledna spolu zrovna neladí. Na rozhlednu vedou schody, dokonce hodně schodů, a to je problém. A bezbariérových rozhleden je u nás minimum. Znamená to tedy, že handicapovaní jsou automaticky ochuzeni o velkolepé pohledy do kraje? Nikoliv. V redakci Můžeš jsme si řekli, že připravíme seriál článků, ve kterých budeme představovat místa, která jsou dobře dostupná pro vozíčkáře, a zároveň je z nich atraktivní výhled do kraje, na přírodu. Tento článek je tedy jakýsi pilotní díl, který by měl celou sérii uvést.
I pod rozhlednou je vidět
Bezbariérových rozhleden je málo nejen u nás, ale i ve světě, protože taková stavba je drahá. Bezbariérovost znamená téměř automaticky nutnost výtahu, a ten lze postavit především ve zděných stavbách. Zatímco běžná kovová nebo dřevěná rozhledna stojí několik milionů, ta s výtahem bývá mnohonásobně dražší. Rozhlednová věž s výtahem má pak i více funkcí: slouží jako televizní vysílač, může v ní být restaurace atd. Výtahem se vozíčkář dostane na rozhlednu na pražském Petříně, jezdí se i na Žižkovskou věž, a také na věž Staroměstské radnice (budeme se jimi v našem seriálu zabývat). Další rozhledna s výtahem je Karasín na Českomoravské vrchovině poblíž Bystřice nad Pernštejnem. Tím ale výčet pomalu končí, protože třeba na věži na Pradědu sice také jezdí výtah, jenže se k němu autem nesmí a je potřeba zdolat i schodiště do budovy. Ohlášena byla stavba bezbariérové rozhledny v military kempu Radarka u Koněšína na Třebíčsku; k osmnáctimetrové rozhledně povede z hlavní budovy třicetimetrová lávka, vozíčkáři se až na vrchol dostanou výtahem. Lepší situace je zatím v sousedních západních zemích, kde vznikly i unikátní bezbariérové projekty. Snad nejznámější je stezka nad korunami stromů spojená s rozhlednou v německém Neuschönau, v Bavorském lese (neboli na Šumavě). Kdo se chce zase podívat z bezbariérové rozhledny na Krušné hory, ten musí také zamířit do Německa: na rozhlednu Krále Alberta na vrchu Spiegelwald, který leží severozápadně od Klínovce u města Aue ve výšce 728 metrů. Věž byla postavena v roce 1999 a nahoru jede výtah. Na některé české rozhledny se sice návštěvník na vozíčku nedostane, to ale neznamená, že místo samo je pro něj nepřístupné a neposkytne mu dobrý výhled. Typickým příkladem rozhledny, na kterou vlastně netřeba vůbec vystupovat, protože už od jejích základů je výborně vidět, je Boiika na okraji Železných hor v Pardubickém kraji. Stojí v otevřené krajině volně se svažující do Polabí, lze sem pohodlně přijet autem, přímo pod rozhlednu dojede vozíčkář po kameny vydlážděné cestě. Dalším příkladem je třeba vrch Kozákov nad Českým rájem, kde ve výšce 744 metrů stojí od roku 1995 kovová rozhledna. Pro vozíčkáře je sice nedostupná, ale v jejím okolí je několik míst, která nejsou vzdálena od parkoviště, a je z nich vynikající výhled do kraje. I vozíčkář kupříkladu dojede na blízkou louku, ze které startují paraglidisté a odkud se otevírá krásné panorama české krajiny s hradem Trosky v popředí. A samozřejmě existuje v Česku velké množství míst, ze kterých je prostě dobrý výhled: jsou na vrších i v jen mírně zvlněné krajině, hlavní ale je, že výhledu nebrání terénní vlny ani stromy. Hezké výhledy bývají samozřejmě v horách a kupříkladu ty naše nejvyšší, Krkonoše, začínají být k handicapovaným turistům vstřícnější. V rámci projektu Krkonoše bez bariér tu existuje i 10 turistických tras značených pro vozíčkáře, z nichž většina nabízí i krásné vyhlídky.
Kdo jezdí, není bařtipán
Mnoho dobrých vyhlídkových cílů v Česku pro handicapované však najdeme na místech, o kterých se turistické knížky příliš nezmiňují. Jsou totiž přímo na silnicích nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Dostat se v případě handicapovaného do přírody znamená v drtivé většině případů jet autem. A právě při jízdách autem narazíte na mnoha cestách v Česku na nádherná místa, kde vidíte daleko do kraje. A kde lze na chvíli zastavit. V některých jižních zemích, kde je při turistických výletech vhodné půjčit si auto – např. na Kanárských ostrovech, existují přímo celé trasy, které nabízejí pohledy zcela adekvátní těm rozhlednovým. I v Alpách najdeme mnoho vyhlídkových silnic, kde jedete desítky minut a můžete se jen kochat. Na některých zvláště atraktivních místech pak bývají parkoviště, a netřeba vystupovat z auta – stačí jen sedět a dívat se. Pro turistu bez handicapu jistě poněkud bařtipánský způsob užívání krajiny, v případě vozíčkáře ale zcela pochopitelný. V Česku sice nenajdeme silnice podobné těm alpským, ale některá místa na šumavských, krušnohorských či podkrkonošských cestách takové vyhlídky rovněž nabízejí. I některé z těchto míst a tras bychom rádi představili. A opět můžeme už teď anoncovat jeden stručný tip na cestu: je jím trasa vedoucí ze Semil přes Vysoké nad Jizerou do Kořenova a pak až pod jizerskohorský Bukovec. Klikaticí se silnice odkrývá na mnoha místech dobré výhledy na Krkonoše i na Jizerské hory a je z ní dobře vidět i část Českého ráje. Jestliže herec Luděk Munzar v populárním seriálu České televize z přelomu tisíciletí Rozhlédni se, člověče, uzavíral vždy svá putování sloganem: „Vzhůru na rozhledny, jasná jitra a pěkný výhled…,“ tak pro naše potřeby bychom si toto pozdravení mohli upravit: „Vzhůru za výhledy, jasná jitra a cesty bez překážek.“